„Pořád někoho dobíháš. Zatím je to dobrý,“ říká mi v úvodní zahřívací pasáži vedoucí podél přivaděče Zdeněk, který mě doprovází na kole.

Sluníčko, jasná obloha a z ní se linoucí zvuk vrtulí. Připadám si tu dnes skoro jako na Pražském mezinárodním maratonu :-). Neběží se mi úplně nejlépe. Tuhé nohy zvedám stěží. Jako kdyby byly přilepené k rozteklému asfaltu.

Největší stoupání na Lesnou však zvládám docela dobře. Cítím v nohách sílu. Tady by se určitě líbilo i Ondrovi Fejfarovi. Budu ho sem muset pozvat na některý z dalších ročníků ;-). Předbíhání cyklistů v kopci potěší. „Po svých to jde líp.“ Teď ano, ale pak se to obrátí…

Pokračovaní najdete na blogu Run with Love

Milí sportovní přátelé, 

rád bych vyjádřil dojmy z dnešního Jirkovského crossmaratonu (9. 6. 2018), jenž jste pořádali. Sportovní výkon si nechám pro sebe☺, ale nemohu pomlčet o samotném závodu. Zaprvé jsem přesvědčen a nejsem sám, že vložné 200 Kč nemůže pokrýt ani základní náklady, a co člověk za ně získá, to tuto částku vysoce převyšuje. Vždy mě překvapí, co všechno obdrží každý závodník v cíli, ty s láskou připravené poživatelné i nepoživatelné upomínkové předměty. Klobouk dolů.

Pro účastníka je vedle trati (značení hodnotím známkou A++) důležité občerstvení. Zastavil jsem všude, všude jsem našel, co bylo třeba (snad jen ta živá voda při přibližování se k cíli se asi nikde nedá sehnat…). Dva postřehy: čistě dámská obsluha na louce nad vískou Zákoutí se o mě postarala jako o nemluvně, už jsem moc nekomunikoval, ale děvčata pochopila, co je třeba, a zase mě vrátila do hry. A druhý postřeh: občerstvení v obci Blatno, kde se mi milá paní, jako pohádková babička, omlouvala, že do kelímku s ionťákem spadnul květ lípy. Obávám se, že takový zážitek, i když si budu sebevíce přát, se už nebude opakovat. Můj obdiv a uznání patří všem soutěžícím, od té nejmenší holčičky, co statečně zdolávala stoupání na Lesnou, až po neúnavné vytrvalce kmetského věku, kteří jsou těmi nejtěžšími soupeři. A bylo fajn, že jsme se míjeli na trati s cyklisty, člověk s nimi prohodil pár slov, někde jsme se viděli i vícekrát a dokonce se našla příležitost na probrání vzájemných dojmů. Nejsem chrt, medaili nezískám, ale o to větší mám radost z kolegiality a podporování se na trati.

Omlouvám se za delší projev, jsem zvyklý vychovávat studenty k psaným projevům. 

S díky celému sympatickému organizačnímu týmu

Jan Šístek, Praha 7

sponzoři a partneři: Město JirkovZUŠ JirkovSeveročeské doly a.s.Všeobecná zdravotní pojišťovnaHorský areál LesnáKultura a sport Chomutov s.r.o.MUDr. Lucie Karafiátová, ortodontistkaScanlabRestaurace U Čemanů