„Pořád někoho dobíháš. Zatím je to dobrý,“ říká mi v úvodní zahřívací pasáži vedoucí podél přivaděče Zdeněk, který mě doprovází na kole.
Sluníčko, jasná obloha a z ní se linoucí zvuk vrtulí. Připadám si tu dnes skoro jako na Pražském mezinárodním maratonu :-). Neběží se mi úplně nejlépe. Tuhé nohy zvedám stěží. Jako kdyby byly přilepené k rozteklému asfaltu.
Největší stoupání na Lesnou však zvládám docela dobře. Cítím v nohách sílu. Tady by se určitě líbilo i Ondrovi Fejfarovi. Budu ho sem muset pozvat na některý z dalších ročníků ;-). Předbíhání cyklistů v kopci potěší. „Po svých to jde líp.“ Teď ano, ale pak se to obrátí…
